Podnikové dluhopisy – jak vybrat ten správný

Před několika lety se pomalu na českém trhu začaly objevovat ve větším množství tuzemské podnikové dluhopisy. Firmy si i u nás začaly uvědomovat, že být plně závislý na bankách není optimální. Možnost banky kdykoliv odstřihnout firmu od životně důležitého financování je až příliš velké riziko. Své o tom vědí především společnosti z developerského sektoru, kterým se tato nepříjemnost stala, a některé své projekty musely z těchto důvodů ukončit.

Jednou z možností, jak diversifikovat zdroje financování, je emitovat dluhopisy a rozložit tak paletu svých dlužníků nejen na banky, ale i na soukromé investory. Úrok placený soukromým investorům je sice vyšší než jaký firmy platí bankám, ale na druhou stranu se jedná o pružnější nástroj.

Spolu s tím, jak centrální banky v posledních letech snižovaly úrokové sazby a výnosy z vkladů klesaly, se staly podnikové dluhopisy u investorů hitem. Pokukuje po nich i mnoho drobných investorů (střadatelů) a poptávce šla naproti nabídka. S emisí podnikových dluhopisů se doslova roztrhl pytel.

Kámen úrazu je ve výběru vhodného dluhopisu. I zde platí, že není všechno zlato, co se třpytí. Mnoho drobných investorů nechápe riziko těchto dluhopisů a domnívají se, že de facto vkládají své finanční prostředky do téměř bezrizikového produktu. Opak je často pravdou. Podnikové dluhopisy jsou investicí s jistou mírou rizika a vyšší výnos je právě oceněním za podstoupené riziko. To není nic jiného než určitá pravděpodobnost, že nedosáhneme kýženého výsledku. V tomto případě tedy nemusíme dosáhnout na slibovaný úrok, ale ani na celou nebo část vložené původní částky. Proto bychom měli být při výběru dluhopisů velmi opatrní. Na co si tedy dát při výběru podnikových dluhopisů pozor?

Pečlivý výběr firmy

V prvé řadě bychom měli vybírat takové firmy, které mají na trhu dlouholetou tradici a důvěru. Kdyby došlo k ekonomickému poklesu hospodářství, tak firma se silným zázemím má větší pravděpodobnost, že daný ekonomický nečas přežije bez ztráty kytičky, než nově založená společnost, jejíž úspěch je postaven na ekonomickém růstu hospodářství.

Perspektiva oboru

Dalším významným aspektem je také obor podnikání daného emitenta. Například emise podnikových dluhopisů, které mají sloužit k nákupu obchodního nebo zábavního parku, bude jistě bezpečnější než emise podnikových dluhopisů na start-up z oblasti IT, kde drtivé procento projektů končí nezdarem.

Veřejná vs. neveřejná nabídka

Je důležité rozlišovat tzv. veřejnou a neveřejnou nabídku dluhopisů. V čem je rozdíl? U veřejné nabídky dluhopisů musí být prospekt dluhopisů schválen ČNB a tento dluhopis pak může být nabízen široké veřejnosti. Zde však pozor! ČNB nekontroluje obsah prospektu, nýbrž pouze formu. ČNB nezkoumá, zdali projekt, na který jsou prostředky z dluhopisů určeny, dává ekonomický smysl. ČNB neprověřuje ani kredibilitu emitenta. ČNB jde o to, aby měl investor maximum možných dat potřebných pro svoje rozhodnutí. Veřejná nabídka tak dává investorům dostatečné množství informací k učinění rozhodnutí, ovšem schválený prospekt ČNB není zárukou, že daný dluhopis je kvalitní.

Oproti tomu neveřejná nabídka nemusí splňovat zákonem stanovené podmínky (de facto absolutně neregulovaný produkt z pohledu distribuce), nicméně neznamená to automaticky, že neveřejně nabízený dluhopis je méně kvalitní než veřejně nabízený. U neveřejné nabídky záleží pouze na vůli emitenta, jaké informace chce zveřejnit, což může nákupní rozhodovací proces ztížit.

Upisovací agent

Dobrým vodítkem může být i to, zdali se dluhopisy nabízí přes „upisovacího agenta“. Stává se, že u kvalitních dluhopisů je upisovacím agentem banka. Jedná se poté v drtivé většině o veřejnou nabídku dluhopisů a upisovací agent (např. banka) nabízí tyto dluhopisy svým klientům. Banka si nemůže dovolit reputační riziko nabízet nekvalitní dluhopisy, jedná se tedy o další faktor, který nám může pomoci eliminovat výběr špatného dluhopisu, resp. emitenta. Jistotu zvyšuje i skutečnost, kdy si část emise (dluhopisů) sama banka koupí.

Likvidita

Pokud se s daným dluhopisem následně obchoduje na burze, snižuje se riziko likvidity. Takto obchodovaný dluhopis můžeme na burze kdykoliv prodat a svoje finanční prostředky získat ještě před dobou splatnosti dluhopisu. Toto platí především u dluhopisů, u nichž je stanoven tzv. tvůrce trhu. Tvůrce trhu je člen burzy (např. obchodník s cennými papíry, banka nebo investiční společnost), který má povinnost udržovat na daném dluhopisu určitou hladinu likvidity. To znamená, že kdykoliv v obchodních hodinách burzy můžeme daný dluhopis prodat nebo nakoupit od tvůrce trhu. Existují totiž i dluhopisy přijaté k obchodování na burze, kde není stanoven tvůrce trhu a s dluhopisy se téměř neobchoduje. Poté je případný prodej nebo nákup dluhopisů velmi obtížný, de facto nereálný, protože nenajdeme kupce nebo prodejce dluhopisů.

Zde je na místě zdůraznit, že drtivá většina českých podnikových dluhopisů pro drobného investora nejsou na burze obchodovatelné, a tudíž jejich následný prodej na trhu je obtížný.

Skutečný investiční horizont

Drobný investor by měl pozorně dbát na svůj investiční horizont – tedy nepřecenit, jak dlouho je schopen dluhopis držet. Obecně platí, že čím je delší doba splatnosti dluhopisu, tím je dluhopis rizikovější, protože budoucnost je neznámá a predikovat finanční zdraví firmy v delším horizontu je obtížnější než v kratším horizontu. To samé platí i pro vývoj úrokových sazeb, které jsou základním hybatelem výnosů dluhopisů.

Zajištění

Podnikové dluhopisy mohou být zajištěny například pozemky nebo budovami emitenta nebo jakýmkoliv jiným aktivem, případně může jakýkoliv jiný subjekt ručit. V případě neschopnosti emitenta splatit dluhopisy nebo úroky se může investor hojit na zajištění nebo ručiteli.

Vidíme, že škála kvality podnikových dluhopisů je široká. Záleží tedy na každém jednotlivém investorovi, jak velké riziko a tedy i výnos je ochoten podstoupit. Obecně platí, čím méně budou mít dluhopisy výše uvedených atributů, tím budou více rizikové.

Alternativy

Na trhu existuje i alternativa a tou jsou otevřené podílové fondy zaměřené na dluhopisy. Tento produkt výše zmíněnou problematiku z velké části odstraňuje. Sice zhodnocení obecně bývá o stupínek nižší, ale to je „daň“ za kvalitu, protože:

– podílový list můžeme kdykoliv prodat tj. správcovská společnost má povinnost odkoupit

– výběr dluhopisů provádí profesionální portfolio manažer

– v podílovém fondu je většinou několik desítek dluhopisů, tj. dochází k rozložení rizika až mezi několik desítek emitentů

– díky kolektivnímu investování se i drobný investor dostane k dluhopisům, které by jinak neměl šanci nakoupit.

Michal Valentík

Investiční ředitel Broker Trustu