Trhy plné paradoxů (týden 11)

Nějak si už nevzpomínám, kdy jsem viděl v týdenním přehledu na světových akciových indexech nějaké ztráty. Bude to asi tím, že nejsem nejmladší, ale i tak byl minulý týden milým osvěžením. Většina akciových indexů v něm mírně ztratila a dala tak přehřátému trhu alespoň chvilku zvolnění a odpočinku. Aby nedošlo k mýlce. Ty ztráty byly mikroskopické. Celosvětový MSCI World poklesl v uplynulém týdnu o -0,13 % stejně tak jako americký SP500 a evropský MSCU EMU NR dokonce rostl o 0,35 %.

Ve srovnání s akciemi se mnohem hůře vedlo dluhopisovým indexům a silných propadů jsme se dočkali také na komoditách. Za zmínku stojí více než osmiprocentní propad cen ropy, o šest a půl procenta klesla cena cukru a za pozornost stojí také čtyř a půl procentní sestup cen stříbra a kukuřice.

Dolů šlo tedy s různou intenzitou skoro „fšecko“ a protože to není první týden, kdy rozdílné třídy aktiv kráčejí ruku v ruce stejným směrem, je na místě otázka: „Co se s tradiční korelací mezi akciemi bondy, volatilitou a třeba zlatem?“ O vztahu mezi růstem indexu SP500 a současným růstem volatility v podobě indexu VIX jsem psal minulý týden v rubrice Graf měsíce.

A aby nebylo paradoxům málo, předkládám další, dobře dokreslující to, co se nyní děje.  Tým slovutné Yale University pod vedení držitele Nobelovy ceny za ekonomii Roberta Shillera „obhospodařuje“ několik zajímavých indexů. Všimněme si dvou z nich: US Valuation Confidence a US One-Year Index. První z nich je založen na odpovědích jak institucionálních, tak také bohatých individuálních investorů na otázku, jaká je hodnota hlavního indexu ve vztahu k jeho férové hodnotě. Index měří procento respondentů, kteří si myslí, že americké akcie nejsou drahé. Nižší hodnoty tedy znamenají že si respondenti myslí, že je trh nadhodnocený.

Aktuální výsledky ukazují pesimismus srovnatelný jen s obdobím před prasknutím internetové bubliny před rokem 2000.
Na tom všem by nebylo nic divného. Prostě další z poplašných zpráv, kterých jsme už v letech nedávno minulých viděli hodně. Paradoxem je to, že podle druhého výzkumu je stejná skupina dotazovaných lidí přesvědčena, že ceny akcií se budou za rok pohybovat výše, než je tomu nyní (viz graf týdne).  To už mírně připomíná hru na největšího blázna…

Z makroekonomického pohledu byly pro dění na trzích důležité dvě události. Výstup ze zasedání ECB vzkazuje, že to hlavní a dosud platné se nemění.  Úrokové sazby zůstávají beze změny a žádných úprav jsme se nedočkali ani ohledně běžícího programu kvantitativního uvolňování. Nově jsme neslyšely varování týkajícího se dalšího rozšiřování pomoci trhům ze strany ECB. Ohledně perspektiv uvedl Mario Draghi, že úrokové sazby neporostou ještě několik měsíců po ukončení programu QE. Ten by měl trvat minimálně do konce roku 2017.

Pátek přinesl ve Spojených státech bedlivě sledovanou statistiku z trhu práce. US ekonomika vytvořila v uplynulém měsíci 235.000 nových pracovních míst (čekalo se jen 190) a navíc jsme se dočkali i dalšího poklesu míry nezaměstnanosti ze 4,7 % o desetinu procenta níže. Pozitivní vývoj je tak zřejmě definitivní tečkou za otázkou, zda FED na své schůzi, která se koná tento týden, zvýší úrokové sazby.

Všechno tedy sluníčkové a pozitivní? Ekonomika roste, čísla z různých statistik jsou lepší a lepší… To znamená, že akcie porostou, ne? To by znamenat skutečně mohlo, pokud zapomeneme na to, že když v uplynulých letech ekonomiky slábly a statistiky přinášely neuspokojivá čísla, tak akcie, zcela v rozporu s předchozí logikou, rostly také. A jak!

Podrobný komentář včetně dalších klíčových čísel a mimořádně zajímavý graf týdne najdete zde.