Hrozí nám velká krize?

„Zachraň se, kdo můžeš! Armageddon je tady!!!“ Přibližně takto zní zpráva těch, kteří fanaticky věří na historické paralely a preferují negativní scénáře. Pohled na následující graf ale skutečně budí určité obavy.

Obr. 1: Vývoj indexu Dow Jones Industrial Average v období 1928-1929 a 2012-2013 (zdroj: McClellan Market Report)

Graf znázorňuje vývoj hlavního amerického indexu Dow Jones Industrial Average v předvečer první velké finanční krize v letech 1928 a 1929 a porovnává jej se současným vývojem stejného indexu. Působivá shoda, že? Prakticky stejně časované vrcholy i dna a pokud to tak půjde do budoucna, je před námi pěkný a rychlý pád. Máme se tedy bát?

Nejhorší smrt je z vyplašení, to vám řekne každý. K tak silným propadům na burzách nedochází jen tak, zcela bezdůvodně. Všechny burzovní propady historie měly  svůj důvod a ten byl mnohem závažnější, než jakási shoda grafů. K odpovědi na otázku týkající se nejbližší budoucnosti je dobré podívat se podrobněji na realitu.

Ano, akcie mají na své cestě vzhůru za sebou dlouhý úprk, který vyvrcholil loňským více jak třicetiprocentním ziskem. Při pohledu na poměrové hodnotové ukazatele nám většina z nich prozradí, že přinejmenším nejsou levné a silnější korekce by jim zřejmě slušela.  Ale více jak padesátiprocentní pád? Existuje pro takový propad ta správná rozbuška?

Ani mně se nelíbí bezstarostné prostředí, v němž moudré hlavy z oboru unisono říkají: „Když bude ekonomika pokračovat v silném oživení, jakého jsme byli svědky ve druhém pololetí roku 2013, je to pro akcie dobrá zpráva a ty pak logicky zamíří vzhůru.  Když růst z minulého roku ochabne (k tomu podle dat z roku 2014 právě dochází), pak FED zachová kvantitativní uvolňování a to je pro akcie dobré. Akcie tedy budou nadále růst!“ Neexistence negativního scénáře je skutečně věcí podivnou. Co tedy může tento bezstarostný pohled změnit?

K hlavním nebezpečím pro akciové trhy řadím následující situace:

a)      Ekonomika USA poroste rychleji, než všichni očekávali a její růst spustí inflační tlaky, které by FED donutily k rychlejšímu zvyšování úrokových sazeb. Zvyšování sazeb je to, čeho se trhy, podle svých reakcí z poslední doby, skutečně bojí.

b)      Ekonomika USA poroste mnohem pomaleji, než jaká jsou očekávání, zatímco bude FED pokračovat v omezování objemu programu QE3.

c)       Riziko dalšího zpomalení a problému finančního sektoru v Číně. Toto riziko je aktuálně zmiňováno mnohem častěji než v minulosti a případné těžké problémy čínského bankovnictví by měly rozhodně sílu spustit masové výprodeje investičních aktiv.

Hrozí bezprostředně riziko eskalace těchto rizikových faktorů? Prozatím zřejmě ne. Na trhu stále vládne chuť riskovat spojená s logickou úvahou, podle níž nemají akcie v současné situaci alternativu. To dokazuje i následující poměrový graf mezi vývojem cen cyklických akcií a nejširším akciovým indexem SP500.

Obr. 2: Poměrový graf vývoje cyklických akcií oproti širokému indexu (zdroj: Morningstar)

Graf ukazuje, že vnímání rizik týkajících se vývoje v USA je stále nízké. Rostoucí trend naznačený v grafu trendovou čárou ukazuje, že rizikovější cyklické akcie stále svoji výkonností předhánějí široký index. Pokud nebude tento trend rozhodujícím způsoben narušen, je pravděpodobný spíše růstový scénář, než naznačovaná katastrofa.

Poklid prozatím vládne i na čínském finančním trhu. Přinejmenším o tom svědčí další z mého pohledu na klíčový graf. Srovnávací graf mezi výkonností čínských dluhopisů obchodovaných v Hong Kongu  a jejich amerických kolegů.

Obr. 3: Vývoj čínských a amerických dluhopisů (zdroj: Morningstar)

I zde je prozatím zřejmé, že čínské dluhopisy nemají nouzi o své investory a téměř dvouletý rostoucí trend říká, že svým investorům přinášejí vyšší zhodnocení než ty americké. Známky paniky tak na trhu prozatím nejsou. Na rozdíl od některých médií. Korekce několikaletého růstu je tedy možná, burzovní krach je však spíše nepravděpodobný.