Kam s penězi konzervativního investora?

Žijeme v zajímavé době. Přinejmenším z investorského hlediska. Úrokové sazby centrálních bank jsou na nule a některé z nich si navíc ještě pomáhají tiskem dalších peněz, tedy tím, čemu se odborně říká kvantitativní uvolňování.  Taková situace nemá v historii žádnou paralelu.

Jen několik paradoxů, kterých jsme aktuálně svědky. Tak třeba nejméně kolísajícím a tudíž nejkonzervativnějším aktivem nejsou státní dluhopisy, nýbrž americké akcie. Výnosy střednědobých dluhopisů většiny vyspělých zemí nepřesahují výnosy spořicích účtů, či termínovaných vkladů.  Investoři a často i jejich poradci se domnívají, že výnosy, kterých dosahovali v posledních několika letech, jsou výnosy běžné a tak je požadují a předpokládají i do budoucna.

Tak třeba předminulý týden přišel jeden z potenciálních klientů s požadavkem: „Mám teď nějaké peníze a chtěl bych asi tak na tři roky naprosto konzervativně investovat.“ Na otázku, jaký si představuje výnos, bez zaváhání odpověděl: „nemám přehnané nároky. Cokoli nad šest procent je v pořádku.“ Zdůvodňoval to tím, že měl v bance dluhopis, který mu nesl úrok šest procent ročně, tak když se potká s finančním specialistou, tak očekává minimálně stejný výnos. „A dluhopis, to je přece zcela bezpečná investice, ne?“ Nepátral jsem po tom, jakýže dluhopis nepochybně z kategorie high yield vlastně držel, ani po tom, co si vlastně jako konzervativní investor myslel, že má v portfoliu. Spíš mě v hlavě vyvstala otázka: „jaké lze v době nulových sazeb očekávat výnosy skutečně konzervativních portfolií?“

Co dělat, pokud před sebou máme člověka s minimální tolerancí k riziku a krátkým investičním horizontem?  Máme-li zachovat jeho investiční profil, pak příliš možností nemáme. Na výběr je prakticky jen ze spořicích účtů, termínovaných vkladů, příslušných podílových fondů a investicí zaměřených na nemovitostní trh.

Spořicí účty

Při aktuální inflaci na hranici 0,7 % (květen 2015) nemůže být průměrný výnos spořicích účtů na hranici 0,57 % zajímavou variantou pro část konzervativního portfolia.  I zde ale existují výjimky, které mohou konzervativnímu investorovi peníze vůči inflaci mírně zhodnotit. Výhodou spořicích účtů je, že jsou na nich prostředky kdykoli k dispozici, nevýhodou naopak to, že mají zpravidla vyhlašovanou úrokovou sazbu, která může být podle rozhodnutí banky kdykoli změněna. Při aktuálních výnosech krátkodobých českých dluhopisů by další snížení sazeb spořicích účtů nebylo nijak mimořádně překvapivé.

NÁŠ TIP: Spořicích účtů schopných překonávat inflaci je v česku opravdu poskrovnu a je třeba je hledat spíše v nabídkách menších bank, které se tak snaží získat alespoň část tržního podílu. Aktuálně nejvyšší úrok nabízí Sberbank, a to 1,63 % p. a., následuje Equa, ING a Zuno, u kterých je možné získat až 1,5 % p. a., ovšem většinou se jedná o akční nabídky jen na nějaký časový úsek nebo podmíněné něčím dalším. Pro vyšší úrok je nutné podstoupit vyšší riziko a jít cestou spořitelních družstev.

Termínované vklady

Termínované vklady měly na počátku dubna letošního roku průměrné zhodnocení na úrovni 0,87 %. Za vyšší výnos, než je u spořicích účtů, musí investor zaplatit nižší likviditou svých vložených prostředků. Vzhledem k tomu, že Česká národní banka hodlá držet sazby poblíž nuly minimálně do konce toku 2016, nepředpokládáme v nejbližších letech růst výnosů na této skupině produktů.

NÁŠ TIP: Světlou výjimkou mohou být pro klienty např. termínované vklady J&T Banky, které jsou dostupné od 500 000 Kč a sazby začínají na 1,8 % p.a., případně při kombinaci tohoto vkladu s konzervativním fondem může investor získat na ročním termínovaném vkladu úrok až 2,4 % p.a.

Nemovitosti

Zajímavým artiklem v portfoliu konzervativního investora mohou být nemovitosti. „V celorepublikovém pohledu klesaly ceny bytů až do začátku roku 2013. Druhá polovina roku 2013 a rok 2014 už byly ve znamení stabilizace. Ceny bytů i rodinných domů se loni v České republice nadechly k růstu a přidaly necelá tři procenta.  Rostly také ceny pozemků,“ říká ve své analýze ekonom Vladimír Pikora ze skupiny Next Finance. Pikora předpokládá, že by i v budoucnu měl nemovitostní trh v České republice pokračovat v pozvolném růstu. Pozitivním faktorem zde zcela jistě jsou díky úrokovým sazbám stlačené sazby hypoték. V únoru 2015 se jejich průměrná výše propadla na 2,27 %. Nejžádanější jsou podle zmíněné analýzy menší byty typu 2+kk, které se dají dobře pronajmout nebo prodat. Ceny větších bytů porostou podle Vladimíra Pikory jen zanedbatelně. V příštích třech letech počítá analýza s průměrným ročním růstem cen bytů mezi čtyřmi až šesti procenty.

NÁŠ TIP: Zajímavou možností, jak zařadit do svého portfolia nemovitosti, může být např. fond Realita, který může běžnému investorovi nabídnout rozumnou diverzifikaci mezi 14 nemovitostí, a to již za 500 Kč/měsíc. Kromě toho, že k zařazení nemovitostí do portfolia nemusíte mít velký obnos peněz, máte ještě výhodu v tom, že se o nemovitosti rozeseté po celé ČR nemusíte starat, hledat do nich nájemníky a tak dále, vše za vás zařídí správci fondu.

Podílové fondy

Další možností, kterou mají konzervativní investoři k dispozici, jsou podílové fondy. Do úvahy konkrétně připadají fondy peněžního trhu a dluhopisové fondy zaměřené na státní dluhopisy a dluhopisy korporátní.  Zde musí ovšem investor počítat s tím, že každý takový fond si za správu prostředků účtuje poplatek, který často není započítán do údajů o jeho výnosnosti.

Nejkonzervativnějším nástrojem z tohoto „rybníku“ jsou fondy peněžního trhu. Vyznačují se velice nízkou kolísavostí, ale také nízkým výnosem. Objektem jejich investic jsou většinou krátkodobé dluhopisy, pokladniční poukázky, ale také vklady peněz do termínovaných vkladů. Z historického pohledu jejich výnosy mírně překonávají výnosy termínovaných vkladů, což ale v posledních pěti letech díky politice nulových úrokových sazeb neplatí. Průměrný výnos činil v posledním roce jen 0,07 %, v posledních třech letech dosáhl 0,34 % a podíváme-li se na horizont pěti let, dojdeme ke zhodnocení 0,66 % p.a.   Za současné situace se tudíž jeví jako ne příliš atraktivní.

Žádný mimořádně velký výnos nemůže konzervativní investor očekávat ani od investice do dluhopisových fondů zaměřených na české, případně evropské státní dluhopisy. Ukazuje to i následující graf.

Ten ukazuje vývoj výnosů českých a německých desetiletých státních dluhopisů a je více než vypovídající. Zatímco si Česká republika ještě před rokem půjčovala za cca. 2,5 % úroku, aktuálně si půjčujeme za hodnotu mnohem nižší. Ceny dluhopisů jsou tak skutečně vysoko a další prostor k jejich růstu je omezený. Zatímco u akcií mohou volné peníze vhozené centrálními bankami na trh vyhnat ceny prakticky kamkoli, u dluhopisů tomu brání logická bariéra. Ta zafungovala v průběhu druhého čtvrtletí poměrně spolehlivě. Výnos německých dluhopisů klesl tak nízko, že při započtení inflace kupci nových dluhopisů Německu reálně platili peníze za to, že mu mohou půjčovat. I současná situace, kdy při inflaci 0,7 % činí výnos českých desetiletých dluhopisů 0,85 %, naznačuje, že ceny jsou vysoké.

Nelze se tak divit, že české stání dluhopisy se splatností od dvou do patnácti let přinesly svým majitelům za poslední rok zhodnocení 0,5 %, za poslední tři roky pak průměrné roční zhodnocení 1,16 % a na pětiletém horizontu pak přibližně dvě a půl procenta ročně.

NÁŠ TIP: Garantovaným fondům, které byly dříve tak populární, pravděpodobně odzvonilo, jelikož tvořit garanci tradičními způsoby je při těchto výnosech bezpečných dluhopisů skoro nereálné.  Výjimkou mohou být fondy BNP Paribas Easy Future, které mají systém garancí více propracovaný, případně s klientem probrat, zda 100% lpí na slově garance. Na trhu jsou fondy, které se vyznačují velice nízkou kolísavostí, ale přitom jsou i nadále schopné nabízet zajímavé výnosy – konkrétně bychom mohli zmínit třeba fond J&T money (složen z krátkodobých korporátních dluhopisů a směnek emitovaných firmami ze skupiny J&T). Nicméně i přes nízkou volatilitu, minimální poklesy v průběhu trvání fondu, zde chybí to magické slovíčko vábící investory na kilometry daleko – garantovaný.

Sečteno a podtrženo: potenciál, který mohou klasická konzervativní aktiva svým majitelům přinést
je omezený. Není proto divu, že dluhopisové fondy v honbě za výnosy přidávají do svých portfolií i dluhopisy korporátní. Průměrný výnos takových dluhopisů obchodovaných na pražské burze se pohybuje mírně nad 4,5 % ročně. Podle analýzy ekonoma Vladimíra Pikory činí dlouhodobá výkonnost dluhopisového portfolia namíchaného z 80 % z českých státních dluhopisů a z 20 % z dluhopisů korporátních přibližně 2,7 % ročně.

Shrnutí

Konzervativní investor je tedy v situaci, kdy má při inflaci 0,7 % (solidní čísla z ekonomiky a snižující se nezaměstnanost mají potenciál tuto hodnotu zvyšovat) na výběr ze spořicích účtů s průměrným zhodnocením 0,6 %, termínovaných vkladů se zhodnocením 0,87 %, fondů peněžního trhu 0,66 %, konzervativně smíšených dluhopisových fondů 2,7 % a investicí do nemovitostí s potenciálním výnosem kolem pěti procent.

Z těchto komponentů by se také mohlo skládat investiční portfolio klienta s minimální, nebo žádnou tolerancí k riziku.  Možné složení takového portfolia ukazuje následující tabulka. Průměrný roční výnos takového portfolia odhadujeme kolem 2,5 % ročně.