Kauza Deutsche Bank (Týden 40)

Akciové a dluhopisové trhy v uplynulém týdnu přešlapovaly na místě. A to i přesto, že co se týká důležitých zpráv a kauz, nebyl týden, který máme za sebou, nijak chudý.

Hlavním tématem v Evropě nadále zůstává zdejší bankovní sektor. Evropské banky, jak již nějakou dobu vyplývá na povrch, se z krize let 2007/08 zdaleka nepoučily tak, jak tomu bylo u jejich větších konkurentů ve Spojených státech. Úsměvy nad výsledky „stress-testů“, které EBA pravidelně provádí, se ukazují oprávněné zejména v souvislosti s italskými bankami a také s největší německou bankou Deutsche bank. Cena jejích akcií již letos ztratila téměř padesát procent a vzhledem k sentimentu, který panuje, to nemusí být nutně číslo konečné. Dnes lze jen těžko najít zpravodajský web, který by o této bance nepsal. Proč právě Deutsche bank?

Problémy této donedávna pýchy německého bankovnictví shrnula na svém blogu trefně Markéta Šichtařová: „Představte si, že jste jako banka obviněni z nepoctivého prodeje hypotečních cenných papírů a máte kvůli tomu zaplatit USA 14 miliard dolarů jako urovnání. Do toho na vás ještě praskne, že jste během poslední finanční krize fixlovali účetnictví a tajili ztráty za 12 miliard dolarů. Dál se na vás valí obvinění z nezákonné manipulace s mezibankovní úrokovou sazbou LIBOR. A aby toho nebylo málo, ještě jste nařčeni, že jste prali špinavé peníze ruských oligarchů figurujících na sankční listině.“ A já dodávám: „Vítejte v Deutsche bank!“ K tomu ještě jedna poznámka: expozice banky do finančních derivátů činí 42 biliónů EUR, tedy objem čtrnáctkrát převyšující německé HDP. Jde tedy o hodnotu, která se vymyká dobrým mravům nebo přinejmenším obvyklým zvyklostem jiných bankovních domů. Už se trochu bojíte?

Pokud by došlo k nejhoršímu, může banku zřejmě zachránit německá vláda tak, jako to před několika lety udělala s druhou největší německou bankou Commerzbank.  To je pochopitelně možné. V případě Commerzbank to v roce 2009 bylo 18,2 miliardy EUR. U Deutsche bank by to bylo citelně více.

Ve Spojených státech byla hlavní událostí týdne revize vývoje tamního HDP. Revize vylepšila tempo růstu největší světové ekonomiky z původního údaje 1,1 % na 1,4 %. Lepší než původní údaj tak ponechává ve hře prosincové zvýšení úrokových sazeb.

Do komoditního světa hlasitě promluvil OPEC, který se na svém zasedání rozhodl snížit svoji produkci ropy. Výsledek? Cena černého zlata vystřelila téměř o devět procent výše. Je ovšem pravdou, že OPECem uvolněnou produkci rádi zaplní další producenti, kteří nejsou členy kartelu, takže na definitivní růst ceny ropy bych si příliš nevsadil.

Právě započatý týden je tradičně plný silných makrodat a to jak v Evropě, tak na druhé straně oceánu. V USA bude pozornost upřena zejména na pátek, kdy budou zveřejněny tradičně klíčová měsíční data z trhu práce a ve stejný den vystoupí s projevy hned čtyři členové FEDu. Solidní nálož, v níž mohou zapadnout jindy důležitá čísla o vývoji průmyslu a nevýrobní sféry. V Evropě budeme kromě čísel z průmyslu a služeb svědky zasedání Evropské centrální banky. Relativní „makro klid“ by tak mohl panovat jen v Číně.

Podrobný komentář a jako bonus porovnání fondů zaměřených na indické akcie zde.